M-D-Z→ Neznamená mezinárodní den žen

2. února 2011 v 20:47 | MeDúZa |  Napsané narůstajícím šílenstvím
"Copak je to s tebou?" zeptala se mě dnes moje kamarádka s ustaranou tváří, jakou neustále vídám u své matky. Odbyla jsem jí tím proklatým slovem "nic..." a odešla jsem od okna na chodbě, které je po dobu přestávky mé útočiště. Jakmile se však vzdálím od okna, dostávám se do "území nikoho" a jsem vystavena strkancům kluků honících se po chodbách, vlezlým otázkám, prapodivným pohledům mích vrstevníků a vůbec všemu co mi na náladě nepřidává... Už se tolik těším na střední... Nechci pořád hnít na základce, hledíc na tu nezralost kluků a přirozenou povrchnost plochých holek. Jimi se to však na chodbách jen hemží. Sem, tam nechtěně zaslechnu nespravedlivou pomluvu a je mi na nic z toho, že si ty holky neumějí vytvořit svůj vlastní názor, protože jsou ovlivňovány štíhlými a ambiciozními vůdkyněmi...Nejsem ani krásná a podle mě nejsem ani chytrá, ale dokážu se postavit někomu, pokud slyším, že nespravedlivě obviňuje někoho z něčeho, jen kvůly tomu, že toho dotyčného nemá rád. Ostatně tohle je problém celé naší třídy o kapacitě 20ti pubertálních lidí (započítáni i ti předpubertální). Jen s jedním klukem se dá mluvit... Jen s jedním klukem ze sedmiček. To je víc než politování hodné... Navíc se sesouvám hrůzou na ušmudlané lino podlahy naší třídy s představou, že ten jediný kluk odejde na jinou školu. To mě opět stahuje do chladných, temných hlubin. Slizké šlahouny samoty mě chytili za ruce a táhnou mě bezlítostně hlouběji a hlouběji... Jsem zase v sobě. Zase se odtahuji od ostatních, protože nechci o věcech mluvit a brát je takové jaké jsou...
Dnes se to všechno zhroutilo tím, že jsem zapomněla, vyhrnula si rukáv a tam se objevila čerstvá jizva od včerejšího říznutí na zápěstí. Na neštěstí si toho všimla ta kamarádka jež se mě o přestávce ptala s hrůzou a zároveň překvapením v očích. Bojí se o mě a proto se bojím já... Bojím se, že mě někdo udá výchovnému poradci jež u nás představuje milá avšak příliš svérázná učitelka Zimová. Přejíždí mi mráz po zádech, když si představím, že se o mě všichni budou najednou až příliš zajímat a s jakousi rychle mizící starostí do mě všichni budou zabodávat hrané lítostné pohledy a.....Grrr! Nechci! Nechte mě všichni být!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama