Zmačkaná a vyhozená do koše aneb kapka sebepoškozování

19. února 2011 v 15:23 |  Napsané narůstajícím šílenstvím

Nesmím si ubližovat a přece si ubližuji.
Když jsem měla dredy, můj svět byl pestrý, obklopený duhovými bublinami, vznášející se v laskavých mracích odpuštění a občas schovaný do školní tašky, kde při chvilkovém smutku nepřekážel. Vymýšlela jsem si příběhy o permonících když jsem šla lesem a třeba jsem zahlédla zvláštní pařez, malovala jsem obrázky plné sladkých nadějí a snů a teď... Co je teď... Je to všechno jinak. Vnímala jsem teplo světa a vlídnout tvář jež mi dokázal nastavit, ale teď se na mne zima dívá ze všech stran a děsí mne černou a pesimisticky vyhlížející budoucností. Cítila jsem radost a štěstí z kmenů stromů, z květin, ze zdí a teď se bojím, že ucítím něco nespravedlivě bolestného, jako se mi to už stalo hodněkrát.
Drcená tíhou vesmíru a problémů lidí žijících v něm, jsem a budu nejspíš ještě pár století... Zlé noty smějící se a dychtící po smrti nešťastných a smutných lidí dál přihlížejí a věří, že už je žádný psycholog či psychiatr nezachrání, a že stejně jednou podlehnou marnému boji s životem. V ponurém světě tedy s depresemi přežívají lidé v panelových domech a chátrajících barácích a nevěří lidem naslouchajícím jejich problémům. Dál se schovávají ve zdech za které si zaplatili a za tmavými zdmi doufají v pomoc, řezajíc se do zápěstí a dívajíc se na malé a pomalu stékající praménky krve. A nakonec vycházejí z koupelen a převědčeni umělím pocitem, že už je to nikdy nepotká dál doufají v dobrý konec, který nebude bolet. A za pár hodin kde se vzali tu se vzali kamarád absťák a jen do podvazků "oblečená" vdova jménem deprese našeptávají vám potichoučku do uší, že to zase bude k nevydržení... Začnete být nervozní, začnete sjíždět každého podivnými pohledy a nakonec budete chodit po městě jako nešťastná zombie. Jako bez duše budete procházet malými uličkami a s pláčem napuchlíma očima budete vrážet do stereotypem unavených lidí a nebudete cítit už nic nového, protože vás v poslední době ovládají neustále stejné, nebo hodně podobné pocity.

...A zase je svět modrý a bolestný, nenávistný a pochmurný...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama