Naivně čekat zlepšení?! Jak by to bylo hloupé

27. května 2011 v 19:54 | Annx_X |  V náručí objektivu
Nejradši bych se schoulila do klubíčka... někam do rohu, kde bych si potichu a šeptem přiznala, že tenhle život nezvládnu. Je toho najednou tak strašně moc, že už nedokáži vztřebat ten hluk a zmatek kolem mne. Všichni pořád někam pospíchají, stěžují si, nevnímají... strašně mi to vadí. Jsme sevřená a zamčená do sebe svými pocity a jako zjizvená "zkušenostmi" negativního a ponurého charakteru do sebe jen vlévám další jed, který jen po kapkách stéká do mé hlavy v níž se jed hromadí a zjevuje se v podobě ošklivých myšlenek a nápadů. Jsem plná depresí, stresu a ostatně i mého špatného vnímání okolního světa...
Svět kolem se zrychluje, možná zdokonaluje (spíše kazí), přetváří se v rámci naší stále rostoucí lenosti a v podstatě jen odkazuje jedince bez většího vzdělání vysokoškolského do světa bez práce (v lepším případě s prací, avšak s platem podprůměrným). Budoucnost... máme si ale tak budoucnost představovat, nebo jí přímo tak brát? Zeptám-li se mých spolužaček na to, jak si představují svou budoucnost, odpovídají mi, že by chtěli být bohaté, s manželem, psem malých či velých rozměrů, akrovou zahradou a velkým domem kde by se dali vychovat ambiciosní dětičky. Abych řekla pravdu, tenhle přístup k budoucnosti mi obrací žaludek naruby. Vážně, tohle mi nepřijde příliš vhod. Spíše mne to děsí... jestliže budou jen takoví lidé se sebevědomím nádechem, vrací nás to do první věty v druhém odstavci, což nás přesvědčuje o možnosti, že už by lidé bez vysokoškolského vzdělání vůbec pracovat nemuseli, jelikož by mohli být vyhození takovými lidmi jako jsou mé "kamarádky". To není spravedlivé... je to odporné. Přijde mi to jako korupce v oblasti pracovních možností. Znám tolik lidí, kteří jsou přeplnění originalitou a rozumně znějícími nápady a názory, že by stokrát předčili panenky barbie od nás ze školy, jenže díky své "rozumnosti" a ostatně díky svému rozhodnutí mě přesvědčili o tom, že v jejich pohledu na svět vysokou nebudou potřebovat, protože svými názory mohou najít práci i tak. V tom si nejsem tak úplně jistá, ale nebudu jim to brát... stát se může všechno.
Proč o tom ale vlastně mluvím, když jsem začla opět tak depresivně? Mluvím o tom, protože si umím představit svou budoucnost až příliš jasně. Jelikož jsem ztratila chuť k jídlu a vyloženě se do něj musím nutit vypadá to, že mne opět zavřou do psychiatrické léčebny, kde si nejspíš nějakou dobu pobudu. Jsem tlustá, vidím se tak, je mi při pohledu na sebe špatně a mám strašné výčitky jakmile něco pozřu... je jen otázkou času kdy začnu zvracet. Opět se všechno opakuje jako před několika lety... pořád jsem se nejspíš nepoučila. Nevím. Mám se snad ptát co bude dál? Mám se modlit i za sebe a nejen za druhé? Ne... nechci. Pořád nejsem ta, která potřebuje nejvíce pomoci. Jiní potřebují pomoci a já jim pomůžu. Byla bych ale vděčná, kdyby se do mne necpaly učitelky... je to pořád. Mám starší jizvy po sebepoškozování, léčím se, ale není dne, při kterém by na ně nějaká babka na češtinu, či na chemii s vybledlými vlasy neupozornila a nedělala z toho problém převyšující problémy kohokoliv jiného. Nejím, chodím k terapeutovi, nutričním poradkyním, ale ne... ono by se totiž něco stalo, kdyby mne jednou nehlídala učitelka na přírodopis. Prý jí mám ukázat obrázky co kreslím, napsat přes výkend jídlo co jsem snědla, nakreslit to, jak se cítím a další zbytečné hlouposti. Když mi to říkala, měla jsem chuť se před ní zřezat jako nikdy a dokázat jí, že její pomoc nechci. Ano, to jsem měla udělat. Měla jsem se dívat na to, jak uklízečky vytírají špinavými hadry z druhé světové mou rudou krev a jak nad ní tichounce nadávají na "nemocný parchanty a nevychovaný krávy". Proč mi chce pořád někdo pomáhat, když už mi "pomáhá" tolik lidí, kteří jsou na to speciálně vyškolení?! Proč do mne pořád hustí to, že jsou mý přátelé a že jim mohu všechno říct, když mne za mými zády každou chvíli pomlouvají?! Proč...? Je tohle snad otázka budoucnosti, když se jen snažím lidem naznačit, že jejich pomoc nechci? Mám doufat v to, že to vyřeší čas, a nebo mám rovnou přestat jíst, abych jim konečně dokázala, že jejich "pomoc" nebyla tak úplně účinná a že nakonec bude lepší když nakonec setleji v kypré zemi někde uprostřed hřbitova v Mezné? Snad bude brzy konec... už by bylo na čase.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 literarni-talent literarni-talent | Web | 28. května 2011 v 15:46 | Reagovat

Píšeš povídky, básničky nebo se ti třeba jenom povedl ve škole sloh? Nemáš svoje dílo kde zveřejnit nebo se ti třeba jen hodí další stránka k propagaci a vyjádření čtenářů? Potom budeme moc rády, když se zastavíš na náše stránky!

2 Annx_X Annx_X | Web | 28. května 2011 v 20:12 | Reagovat

Echm... kdyby jsi sis třeba přečetla tenhle článek, už by jsi mne na nějakou stránku kde bych snad něco takového mohla zveřejnit nezvala xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama