A měsíc přihlížel...

26. září 2011 v 19:56 | Annie |  Výmysly ohavných brouků ~ Povídky
Scházíme po jen skromně osvětlených schodech dolů. Je chladno, kamenná dlažba ulice je posetá drobnými kapičkami vody. Z mých úst se line bělostná pára, z jeho cigarety odpadá popel. Ruku mi obtočí kolem ramene a já cítím, jak si kolem dlouhého prstu obtáčí pramen mých vlasů..., ale z nějakého podivného důvodu se necítím v bezpěčí tak, jako vždy. Jistě, ještě ho moc neznám, ale ještě se mi nestalo, abych byla tak nervózní. Asi ho vážně miluji... poprvé miluji. Nesmím nic zkazit, ale jak, když je mu jistě nepříjemné moje chování? Ach, vždycky jsem byla ta, co se s mužem jen vyspala, dostala z něj nějaké peníze, ale... vážný vztah přinášející opravdovou lásku? Jak nečekané. Proč to neříct: Jak báječné!
Loknu si vodky z láhve, kterou jsem měla doposud schovanou pod kabátem a doufám, že hřejivé potěšení odbourá nepříjemný pocit úzkosti. Jdeme dál potemnělou ulicí, až tam, kam světlo pouličního osvětlení nestačí svými umělými, oranžovými paprsky. Někdo šeptne. Ze stínů v rohu se objeví čtyři postavy mužů. Někdo mne zezadu chytí pod krkem a hodí mnou o zeď, zaječím bolestí. "Ať je ta kráva zticha!", zařve někdo za mnou. Nikomu není vidět do obličeje, všechno je jako v záplavě černě oděných přízraků. Krvácím v podtextu jejich smíchu. Co se asi jen může dít s Lucasem?, pomyslím si. Snad se mu nic ne-, výstřel.

Po několika hodinách ležím na zemi polonahá. Šaty mám natrhané, tuším, na třech místech. Kalhotky leží stažené u mých kotníků, je mi zle a cítím, jak nezastihnutelnou rychlostí ztrácím sílu pohnout jakoukoliv částí těla. Ústa mám plné krve kterou nestíhám plivat ven. Topím se slinami, hlava mi třeští. Nemohu umřít... jsem ještě moc mladá! Čiré slzy mi stékají po tváři zatímco se z posledních sil snažím doplazit k tělu Lucase. Můj drahý, můj milovaný... proč se nad tebou andělé nemohli slitovat a zabít mne?! Zalykám se žalem, měsíc se vynořil z opony šedivých mraků a osvítil Lucase. Ten už dávno nedýchá... odešel. Na zdi, vedle které se k tělu tulím, je velká rudá skvrna a na ní kousky něčeho, co se velmi podobná mozku. Nemám sílu bojovat proti smrti, nikdo nemá. Všichni se snaží před smrtí ukrýt... proto schválně - snad z laskavosti, či lítosti - před lidi předkládáme lži o jejich nevyléčitelných nemocech a o počtu nádechů a výdechů, které jim do skonu zbývají. Po tomhle všem, po ztrátě duše, kterou jsem milovala, se smrti otevírám. Už nechci žít. Přijď brzy, prosím. Všechno je tak černobílé... všechno je tak únavně pomalé. Jak strašné bolesti v podbřišku mne trýzní... jak nesnesitelné křeče prochází mou lebkou. Nemám čas a vím to. Utěšuje mne to. Oční víčka se klíží pod pouhou vahou řas.
"Jsme oběťmi osudu, drahý." šeptnu do černých vlasů milovaného těsně vedle rány od kulky, políbím ho naposledy na tvář a přikryji jeho a své tělo kabátem.
"Miláčku? Až odejdu, zatlač mi oči."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kirinka M Kirinka M | Web | 26. září 2011 v 20:51 | Reagovat

Brečím.

Je to krásné, je to dojemné, je to tak...kouzelné.
Taky je to dost nefér..ale to víte...všichni jsou stejní. Nebudu se tu rozčilovat nad nimi, ačkoliv bych to klidně udělala, ale to bych jaksi psala do nekonečna.

PRostě..krásně napsáno♥

2 Cowardly Cowardly | Web | 27. září 2011 v 23:19 | Reagovat

Ahoj, tady Žanet z blogu indecisive.blog.cz. Jo, už zase mám jiný blog. Kvůli Milanovi. Nedokážu před ním psát přesně to, co chci. Je mi vlastně celkem fuk, co si o mě teď pomyslíš a kdybys nechtěla číst moje zdeptaný články, divit se ti nebudu :) Každopádně budu ráda, pokud se u mě někdy ukážeš.

3 Cowardly Cowardly | Web | 28. září 2011 v 10:01 | Reagovat

Úžasná povídka. Opět jsi dokázala, jak dokážeš nádherně psát. A tyhle smutný povídky na mě poslední dobou sedí... taky bych mohla svojí situaci zkusit napsat jako povídku. Ale tahle je vážně naprosto úžasná :)

4 Yufyna Yufyna | Web | 28. září 2011 v 11:19 | Reagovat

Ne,nechci se rozbrečet.. Dokonale píšeš. Snad se mi někdy taky podaří,napsat něco tak skvělého,jako ty.. Smekám před tvým talentem. ^^

5 Divotvorná Annx_X Divotvorná Annx_X | Web | 28. září 2011 v 14:03 | Reagovat

[3]: Tak nádherně jistě psát neumím, ale jsi  moc milá x3

6 Vonnie Black Vonnie Black | Web | 28. září 2011 v 18:17 | Reagovat

Natlačili sa mi slzy do očí... :(
Až tak skvelo píšeš, že ma to takmer rozplakalo.. Nádhera :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama